Ona: Nenávidím to, co mi udělali! Nijak jsem se o to neprosila, ani nezasloužila, a přesto jsem se ze dne na den stala figurkou v té jejich zcela absurdní, intrikánské hře. Posouvali mě po šachovnici jako královnu, ale přitom jsem celou tu dobu byla jen obyčejným pěšákem! Nikdy jsem neměla svobodnou volbu, to oni o všem rozhodovali za mě. Vždy mi řekli jen to, co se jim hodilo abych věděla. Hráli si se mnou jako s loutkou na provázku, zatímco jim šlo jen o jediné... O moc! Nenávidím to, co mi udělali! Manipulovali se mnou od naprostého začátku, ale teď už to stejně nezměním a nezbývá mi nic jiného než to přijmout. Jenže copak to jde? Dokážu se přes to, co mi provedli, někdy přenést a žít normálně dál? To nevím... On: Nenávidím to, co jsme jí udělali! A i když to není moje vina, stejně se za to cítím plně odpovědný. Tahle absurdní hra začala už kdysi dávno, někdy v době, kdy jsme byli ještě malé děti... ale já byl v centru těch mocenských bojů, co si jen pamatuju. Měl jsem čas si na to zvyknout a adaptovat se... Ona ne! Ona vyrostla v ústraní, daleko od všech machinací a v naprosté nevědomosti. Nikdy nepřestanu litovat, jak nemilosrdným způsobem byla do všeho opět zatažena, a je mi zle jen při pomyšlení na to, jakou úlohu jsem v tom všem musel sám nakonec sehrát. Nenávidím to, co jsme jí udělali, ale teď už to stejně nezměním. Odpustí mi někdy, co jsme jí provedli? Dokážeme se přes to přenést, překonat to, a žít normálně dál? To nevím...
9 parts